| | Narodil jsem se v Praze v posledních letech války a prvých 17 let jsem prožil v Zárybech, malé vesnici ve středních Čechách. Již v mém dětství svět byl rozdělen na "Východ“ a "Západ“. Mezi těmito dvěma světy téměř neexistovala jakákoliv výměna informací a občané na obou stranách se museli většinou spoléhat jen na svou představivost. Oba tyto světy byly nejenom velice diversní, ale byly hlavně úhlavními nepřáteli jeden druhému. Oba vychvalovaly své přednosti a oba obviňovaly jeden druhého ze lží a pomluv. V době kdy jsem psal mou druhou knihu "The Vigor Ting" a její českou verzi "Když zazvoní radost", v každém tomto světě jsem prožil půl mého života, a v každém jsem se pokoušel žít co nejblíže mým snům.
| Setkal jsem se s lidmi a navštívil místa, které bych nikdy nepotkal a nenavštívil, pokud bych nepřekročil hradbu rozdělující tyto dva světy. Podařilo se mě to celkem dvakráte, a pokaždé jsem za to draze zaplatil. Musel jsem totiž změnit místo, které jsem považoval za svůj domov. Nevědomky jsem si také zkomplikoval život. Československá státní tajná bezpečnost na mě vedla záznam obsahující stovky stránek, plné nepravdivých nařčení a falešných obvinění. Po změně politického systému jsem si můj svazek mohl podrobně prostudovat a žasnul jsem nad banálností a nepravdou některých záznamů. Pozastavovali se tam nad mými náhodnými styky s cizinci ve vysokých společenských postaveních, které se neslučovaly s mým společenským postavením. Tyto styky byly ovšem jen náhodné a samozřejmě se neslučovaly s mým společenským postavením. To samo o sobě stačilo k tomu, aby mě podezřívali ze spolupráce se zahraničními zpravodajskými službami a zahájili léta investigací. Dvakráte jsem ilegálně opustil Československo, jednou jsem se nevrátil ze zájezdu do Vídně a jednou jsem odjel na cizí pas. Dvakráte jsem byl za to odsouzen k trestu vezením, ale paradoxně jediné dny, které sem strávil ve vězení, byly právě mé prvé dny v té západní, relativně svobodné části světa. Měl jsem ale také v životě hodně štěstí, neboť se mě podařilo navštívil místa, která byla jako pohádková království, plná přátelské atmosféry a přátelských lidí, a měl jsem také štěstí, že jsem prožil neopakovatelné chvíle. Od těch dob se svět totiž drasticky změnil. Ti přátelští lidé dnes válčí v různých válkách, přátelskou atmosféru nahradilo vakuum mezilidských vztahů a cesty po kterých jsem cestoval jsou nyní uzavřeny anebo již vůbec neexistují. Podle mého názoru, svět byl tenkráte, a to i přes své mnohé nedostatky, daleko lepším světem než máme nyní. To, že jsem žil během té epochy považuji za neocenitelnou odměnu. Odměnu o které nevím, kterým mým skutkem jsem si ji zasloužil. Jiří Dlouhý | eBook (formát pdf) českých verzí zdarma na těchto webových stránkách | Knihy a jejich elektronické verze |
| Moje stránka na Amazon se všemi knihami a fotografiemi | here
| | |