Hlavní stránka English Web Anglické knihy České knihy Hudba Video Programy Eseje Info

Requiem Jiří Dlouhý Již ztišila se hladina mých dnů, mým touhám ostří hrotů čas již otupil. Stojím tu na pokraji poznání tom největším, co je vlastně svět, a proč jsem vůbec žil.   Než ale krok ten poslední co mně jen zbývá, do tmy či jasu slepě vykročím, než anděl ukončí své requiem co mně již zpívá, na chvíli jen tu malou, se ještě zpátky otočím.   Chci totiž poděkovat všem, co mívali mě hodně, či i jen trochu rádi, za přátelství a lásku, se kterou mě svorně hýčkali, za pocity co krášlily mé zemské chvíle, za poznání, co bouře času přečkaly.   Chci také poděkovat mému tělu, co věrně a s oddaností nevšední mně sloužilo. Za ta mnohá léta, která po světě mě neslo, za ty všechny chvíle, které v život změnilo.   Chci ještě sbohem dát všem krásám žití, všem řekám, stromům, co míval jsem tak rád. Všem chutím, vůním, které po léta mé smysly sytí, té krásné hudbě, co slyšel jsem kdy hrát.   Ale anděl ukončil... a requiem mně již nezpívá, a z mých prsou již poslední vzal vdech. Rukou kyne a netrpělivě se na mě dívá: “Je čas jít.“ "Vše pozemské tu nech!"     Ochrana informací   e-Právo   Kontakt